Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polská pěchota

12. 10. 2006

Oděv polské pěchoty do r. 1655

výtah z polského článku na stránkách Regimentu KJM (Polsko)

(www.vasa.prv.pl) doplněný informacemi ze stránek ZACIĘŻNA ROTA PIECHOTY POLSKIEJ (www.rotapiesza.pl)

Polsko stojí jakoby mimo dějiny třicetileté války, ale jen zdánlivě. Nejenže i tam mířili žoldnéři, ale dění v této zemi ovlivňovalo plány panovníků a vojevůdců. Švédská armáda tu byla poražena u Kircholmu (dnes v Litvě). Jiným příkladem může být tažení Valdštejnova pomocného sboru do Polska proti Švédům, kde byl prakticky zničen hladem a bídou díky neochotě Polska plnit své závazky, poté co byli Švédové na nějakou dobu zastaveni. Také české stavovské povstání muselo bojovat s nájezdy polských kozáků – Lisovčíků (podle generála Lisowskeho) a ti tvořili ve třicetileté válce také část lehkých jízdních oddílů císařské armády. V polsku také v 60. letech 17. století bojovala švédská armáda a Vídeňský dvůr řešil zda jít katolickému sousedovi na pomoc a zda švédové opět nepřekročí hranice říše.

Historie čtvrtního vojska (wojsko kwarciane - do r. 1652) začíná někdy s příchodem uherských Báthoryú a příklonem poláků k dvorní – tedy uherské módě. Král Báthory bojující s odbojným Gdaňskem vytvářel nové vojsko jehož pomocnou částí byly uherské oddíly (hajduci), které s sebou do země přivedl. Proti nim stály oddíly německých „landsknechtů“ ve službách města, které byly posléze poraženy. Po skončení této války se král musel ihned chystat na novou proti „lidu moskevskému“. Ukázalo se však že je těžké najít dostatek nezbytných pěších bojovníků, neboť v polském království byla velká tradice jízdy.

Obrazek

Roku 1578 vydal král listinu kde uvádí jak se mají dostavit rekruti k mustrování - „v sukni barvy podobné ostatní pěchotě“. Pěchota měla nosit oděv v barvě modré (nebeské, azurové). Střih a barva byla přejata s uherskou módou (podle uherských hajduků) a časem byla přijata jako polský oděv, odlišující národní pěchotu, včetně užívání výrazu hajduk. Oděv se skládal z košile (nejčastěji lněné), na ní „župan“ (podobný tunice) převázaný úzkým (látkovým) pásem. Svrchní část tvořila „Delia“ s krátkými nebo dlouhými rukávy a podšitá většinou kontrastní látkou. Na některých vyobrazeních se navíc oběvují pláště. Nohavice byly po uherském způsobu úzké – široké (šaravary, hajdavary) používali kozáci. Boty byly nejčastěji nízké. Na hlavě nosil voják čapku uherského typu z vlněného filcu, často obšitá kožešinou (př. zaječí). Barva a střih tohoto oděvu nebyla vždy dodržována přesně. Zpočátku dostávali vojáci příděl látky (vlněné, lněné), ale později (17. st) si ji měli kupovat sami a situace Polska vedla k úplnému rozkladu tohoto systému.

Na konci 16. a počátku 17. století se barva jednotky měnila podle vojvodství odkud byl oddíl verbován, ale také podle vůle majitele a doby. Nejčastější byly barvy světle modré, podšité červenou, žlutou, nebo opět světle modrou barvou.

Z roku 1580 pochází zmínka o spojení všech černých hajduků v jeden houfec a všech „blankytných“ v druhý. Rota Łukasza Sernego z vojvodství Krakovského nosila barvu „blankytnou, ale s bílým zdobením a bíly prapor s erbem krále.

Taková armáda porazila roku 1588 v bitvě u slezské Bycziny Rakouské oddíly arcivévody Maxmiliána.

Roku 1595 se ve vojsku krále Zikmunda III. Nachází 300 pěších žoldnéřů nazývaných hajduci. Oddíl se skládal jak z Uhrů tak z Poláků. Jejich oblečení je popsáno takto: V úboru „nebeském“ s červenými čapkami, nesouucí jedni halapartny a šavle, druzí ručnice s lunty a také bardyše... Dále pak hajduci kardinála Radzivilla byli oděni do červené (orig.: karmazyny i granat), jejich výzbroj byla stejná.

Na Stokholmském svitku (1605) je vyobrazen oddíl měšťanů v deliích a županech světle modré barvy se žlutou podšívkou. Ozbrojeni jsou uherskými šavlemi a arkebuzami, zadní oddíl nese berdyše podobné moskevským.

Obrazek 

Dále zde vyobrazena rota Gostomského, pochodující ve čtverci  (sto hajduků) s důstojníky na čele. Oddíl je uniformovaný v barvách erbu majitele – tedy bílo červený. Bílé župany, červené delie s krátkým rukávem  a žlutavou podšívkou. Červený praporec roty je doplněný bílým ondřejským křížem. Na panorama varšavy je vyobrazen podobný úbor doplněný o plášť. Je to období největšího polského vítězství nad Švédy - u Kircholmu, tedy dnešního Salaspils v Litvě, ikdyž tam byly rozhodující polskou silou jízdní oddíly.

Z roku 1620 pochází vyobrazení polských krojů, kde je dobře vidět oděv polského pěšáka v blankytné (?) barvě (orig. Na zámku v Goluchowie).

 Obrazek

Z roku 1630 pochází další doklad uniformity odvedenců - uniwersał rotmisztrza Łukasza Załęskiego. Barva oděvu má být světle modrá, „petlice“ zapínání na prsou červené u „pacholků“ – tedy vojínů. Dústojníci a chlapec (1634) výřez z obrazu „Vladislav IV. Před Smolenskem“. Orig. Na zámku v Kórniku

Desátníci mají mít delie červené a župany bílé. Podšívka u knechtů červená, u desátníků zelená pod červenou delií.

Důležitým dokladem je list Krále Vladislava z roku 1633, kde požaduje aby se rekruti dostavili bez „barev“ a ručnic, ale se sekerou a rýčem. Uvažuje se zda nesloužili jako sapéři a pomocné zbory při obléhání a uniformovány by byly jen oddíly střelecké.

Obrazek

 Na akvarelech, které jsou kopiemi obrazů ze zámku v Pochorcach jsou vojáci opět vyobrazeni v tmavě modrých županech, ozbrojení mušketou a šavlí. Důstojníci mají župany bílé.

Stejný bílý župan má voják na jiné kopii. U boku má šavli a váček na kulky, na rameni mušketu. Podle barvy šatů je pravděpodobně desátníkem  i když nemá dřevcovou zbraň (dardu). Někteří nižší důstojníci (desátníci) podle literatury nosili stejnou výzbroj jako pěšáci.

Simonis Starovolski  (Institutorum Rei Militaris Libri VIII... Cracoviae, 1640, Liber III, Caput XXI, De Ornatu et Vestitu Militium.) píše v roce 1640 že je potřeba udržovat starý zvyk oblékat vojáky oddílu do jedné barvy (a to i v regimentech „německých“ tzn. šikovaných podle jiného než národního zvyku). Vysvětluje také, že takové odění zastrašuje nepřátele a pomáhá rozpoznat vlastní oddíly. Stěžuje si, že rotmistři zanedbávají svou povinnost a na stejnou barvu sukna nedohlížejí.

Obrazek

V této době ale války se Švédskem, Moskvou a Sedmihradskem a kozácká povstání rozvrátily zemi stejně jako produkci sukna a tím se vytratila také jednotná barevnost.

 

Originální text na http://www.vasa.prv.pl/ v části Artykuly -  Ubiór i broń piechura polskiego autoramentu narodowego do 1655r. Stránky a vytvořeny Tomaszem Reifem. Doplněno a upraveno – Kascha. 

 

 

Polská pěší rota - http://www.rotapiesza.pl/historia/historia.html

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA